SIM karty
jak šel čas
Co je a k čemu slouží SIM karta do GSM mobilu, ví asi kždý. Málokdo už si ale vzpomene, jaké velikosti karet se v průběhu času (GSM síť u nás cca od roku 1997) vyskytovaly. Proto, když jsem při úklidu narazil na obálku s původními redukcemi karet, ze kterých se dala vyloupnout karta velikosti Mini až Nano, nafotil jsem to:
SIM karty - jak šel čas |
Velikosti SIM karet (zaokrouhleno na celé mm)
| Typ karty | Rozměry |
| Full SIM | 53 x 85 mm |
| Mini SIM | 15 x 25 mm |
| Micro SIM | 12 x 15 mm |
| Nano SIM | 9 x 12 mm |
| Embedded SIM | 5 x 6 mm |
| E-SIM | --- |
Velká karta typu Full SIM měla velikost klasické platební, nebo, tehdy oblíbené, telefonní karty. Ale mobilů na tuto velikost karty moc nebylo. Přesto si na jednoho svého Samsunga pamatuju. Takto velkou kartu jste ale obdrželi vždy. Ovšem byl to spíše jen nosič, ze kterého jste si museli "vyloupnout" tu svou správnou velikost. Většina mobilů už od počátku GSM sítě u nás používala karty velikosti Mini . Dnes (2025) se v patlafounech vyskytují především karty velikosti Nano . A co se týká karty velikosti Micro přiznám se, že jsem asi nikdy neměl v ruce telefon pro tuto kartu.
Tím ale vyjímatelné a tudíž snadno přenostitelné SIM karty asi končí. Dalším vývojovým stupěm jsou karty typu E-SIM, což už jsou "karty" ryze softwarové. Přenosné jsou sice taky, ale už to není tak jednoduché. Ještě je tu karta typu Embedded, čili vestavná karta, která je určena k pevnému připájení. Je určena pro zařízení, kde výměna karty za jinou není žádoucí. Třeba do aut. To by tak hrálo, abyste nebyli pod kontrolou! Ale v době psaní tohoto článku s těmito kartami nemám vůbec žádnou zkušenost.
A proč stále schovávám tyto redukce, včetně té největší? Mám totiž USB čtečku SIM k PC, která vyžaduje vložení právě té Full SIM. Takže když potřebuju nějakou kartu přečíst, musím všechny redukce seskládat až do velikosti Full:
Čtečka (nejen) SIM karet |
Čtečka (nejen) SIM karet |
Gumování SIMek
Aby měl tento článek také nějakou praktickou hodnotu, přikládám tip na "gumování" SIM karet. Není to můj nápad a je to starej fígl, ale používám to od samého počátku GSM mobilování. Tedy gumování nejen SIMek, ale v podstatě všech kontaktních čipových karet. Ačkoliv si myslím, že to snad každý zná a čas od času gumuje. O co jde? Po čase se zlacené kontaktní plošky karet potáhnou tenkou vrstvičkou oxidu, který je elektricky nevodivý. Karta tak začne ztrácet kontakt. Však si vzpomeňte, kolikrát jste při placení museli čipovku ošoupat o džíny, když ji terminál nechtěl načíst. Dnes v době bezkontaktních karet a aplikací už to není nutné dělat. Ale u telefonů s klasickou kontaktní SIM to platí stále. Vždy, když telefon začne být nestabilní (nejde zapnout, dlouho nabíhá, sám se vypíná, apod.), vyndám SIMku a její kontakty vygumuji "pryží" na gumování obyčejných tužek. Čím tvrdší guma, tím lepší. Pamatujete se na tu komunistickou sadu 3 gum tužka - pero - propiska? Ta by byla ideální. Mělo by se totiž jednat opravdu o gumu, takové ty plastové žvejkačky jsou na hovno. To už bývá lepší guma na obyčejné tužce:
Bude se gumovat:-)
Před gumováním je obvykle barva kontaktních plošek na kartě tmavá a matná. Po gumování naopak světlá a lesklá. Pokud to jde a je k nim přístup, přejedu gumou lehce i kontakty SIM v telefonu a klidně i kontakty baterie. Ty obvykle i předpružím. Když mi připadá, že SIMka v držáku v telefonu "plandá", podlepím ji nějakou samolepkou. Což dělám i v případě, kdy potřebuji menší SIM naskládat do redukcí a udělat z ní větší SIM :-) Zatím to vždy pomohlo a nestabilní telefon se po této operaci stal zase stabilním.
Publikováno: 1/2026
www.NOSTALCOMP.cz 2010 - 2026