Mars INDOCAR po 50. letech!
model RC automobilu na jednokanál Mars
O původním modelu RC automobilu Mars INDOCAR, od jehož představení v časopise Modelář 4 a 5/72 letos (2022) uplynulo již neuvěřitelných 50 let, píšu na samostatné stránce. Zde se budu věnovat svému modelu Mars INDOCAR postavenému po těch 50. letech podle původních plánů. Tak jen pro připomenutí, jak vypadal originál:
Modelář 4 a 5/72 a plán 48S |
INDOCAR z obálky Modeláře 4/72 |
Poznámka: původnímu modelu Mars INDOCAR z roku 1972 je věnována samostatná stránka.
Můj Mars INDOCAR
Model je postaven podle originálního plánu modelář č. 48S zakoupeného na Aukru. Plány modelář v současné době postupně vydává v reedici redakce časopisu RC Revue a INDOCAR již vyšel, čili je možné jej dnes v pohodě koupit nový.
Materiál
Co se použitého materiálu týká, tak můj INDOCAR nemá s originálem snad nic shodného. Ale to vůbec nevadí. Sám autor v návodu píše, že neuvádí přesnou rozpisku materiálu (byť na výkrese je), neboť každý použije to, co má k dispozici. Což jsem dodržel beze zbytku. Používal jsem hlavně materiál z domácích zásob a zbytků. Všechny klíčové díly jsem si nejprve nakreslil a vystřihl z tvrdého papíru a pak to použil jako šablony k překreslení na cílový materiál (plast, plech). Některé díly na plánu se mi zdály příliš subtilní, a tak jsem je vyrobil masivnější. Vše je spojováno šroubky, většinou M3. Tam, kde to je možné, jsou šroubky se zápustnou hlavou (aby hlavy nevyčnívaly) jinak s válcovou.
Podvozek
Plato podvozku je z plastové desky tl. 4 mm s vyvrtanými vylehčovacími otvory. Otvory vředu a vzadu jsem vyvrtal hned, otvory ve střední části až po rozmístění RC vybavení. Vrtal jsem stupňovitým vrtákem. Mezi nápravamí jsou po stranách přišroubovány hliníkové úhelníky, které budou jednak sloužit k uchycení karoserie a druhak slouží jako podélné výztuhy podvozku. Originál měl podvozek z překližky tl. 3 mm bez výztuh a podle mě se musel prohýbat. Oproti originálu jsem protáhl přední část a vytvaroval ji do jakéhosi nárazníku. Podle mého názoru je takový pevný nárazník u jednopovelového autíčka, které z principu nikdy nemáte pod 100% kontrolou, nutný. Jeho absenci u originálu považuji za čirý nerozum:-) V zadní části jsem ještě udělal dvě vybrání pro panty držící motor.
Šablony klíčových dílů |
Plato podvozku s výztuhami |
Zadní náprava
Zadní náprava je řešena stejně jako u originálu. Původní průměr osy 3 mm se mi zdál moc malý. Chtěl jsem použít pr. 4 mm, ale vzhledem k použitým kolům jsem nakonec musel dát osu o průměru 5 mm. Osa je z poměděného svářecího drátu. Na koncích jsou vyříznuty závity a volně otočná kola jsou proti vysunutí zajištěna maticemi M5 s jistící vložkou. Držáky osy jsou z hliníkového úhelníčku a přišroubovány do podlahy šroubky M3.
Přední náprava
Jediné, co jsem oproti originálu zcela přepracoval, je přední náprava. Ta původní s centrálně uloženou dvouramennou pákou se mi prostě nelíbila a je vidět, že ji konstruoval neautíčkář:-) Vadilo mi, že všechny pohyblivé prvky jsou umístěny jen letmo do podlahy. Taky mi vadilo, že se nedá seřizovat sbíhavost, a že to nesplňuje Ackermannovu geometrii řízení. Ale asi nejvíc mě vadila nutnost výroby drážek do plechových dílů... Postavil jsem nápravu tedy trochu tradičněji tzv. "mostového" typu s klasickou spojovací tyčí a alespoň trochu splňující podmínku pana Ackermanna (ne, že by na tom u tohoto modelu záleželo). Pomyslné přímky vedené vždy čepem otočného závěsu kola a čepem spojovací tyče se protínají uprostřed zadní osy.
Detail přední nápravy |
Detail přední nápravy |
Závěsy kol jsou z hliníkového plechu. Horní příčné rameno (most) je z odřezku plastové desky tl. 4 mm a do podvozku je přišroubováno šrouby M4 přes distanční sloupky M4 délky 12 mm. Svislé čepy závěsů jsou ze šroubů M4. Osy kol jsou tvořeny šrouby M5. Kola jsou volně otočná a jsou zajištěna "samojistící" maticí M5. Spojovací tyč jsem chtěl původně mít dělenou a uprostřed spojenou "lustrsvorkou" kvůli seřízení sbíhavosti, ale nakonec jsem se na to vykašlal a spojovačku udělal vcelku. Podařilo se mi ji naohýbat tak, že to snad nějakou minimální sbíhavost má:-) Spojovačka je z drátu do bicyklu. I když je moje náprava řešená jinak, bylo toto řešení již dostatečně známé i u nás. Viz. například fotografie podvozku RC automobilu v Modeláři 12/71. Takže dobové to určitě je.
Kola
Kola jsou běžně prodávaná pojezdová o průměru 50 mm s PU obručí a na plechové konzoli. Stačilo je jen sundat. Trochu problémem byl velký průběr náboje kol (6 mm). Jelikož jsem chtěl původně použít osy kol o průměru 4 mm, sháněl jsem trubičku 6/4 mm na vyfutrování nábojů. Jenže nesehnal. Ale zase jsem našel plastovou trubičku 7,5/5 mm. Takže jsem kola převrtal a tuto trubičku použil. Tím je dáno, že osy kol musí být o průměru 5 mm. Důležité také je, že kola vypadají opravdu retro. U originálu byla použitá polopneumatická kola pr. 50 mm určená pro podvozky modelů letadel. Pro auto moc vhodná nebyla a autor doporučoval zhotovit kola soustružená.
Použitá pojezdová kola |
Podvozek Mars INDOCAR |
Pohon
Pohon obstarává motor typu RS-385, který přes třecí převod (jako u originálu) svou hřídelkou roztáčí levé zadní kolo. Originál poháněly dva motory IGLA Gonio 2,4V. Každý poháněl jedno zadní kolo. Díky tomu nebyl potřeba diferenciál, což autor v návodu pařičně vyzdvihl. Přenos točivého momentu na kola byl stejným způsobem - třecí, přímo mezi hřídelkou motoru a běhounem kola. Já sice podvozek nachystal také na dva motory, ale nakonec jsem usoudil, že ta (pravděpodobně) čínská kopie "mabušáka" bude mít dostatečný výkon, aby stačil motor jeden. Což se potvrdilo. Pravé kolo jsem ponechal volně otočné, takže taky nepotřebuji diferenciál:-) Na hřídelky motorů se u třecích převodů vždy nasazovaly hadičky do ventilků jizdních kol. Já ji měl nějakou volnou a prokluzovala mi. Tak jezdím bez ní a jde to taky. Motor je odrušen třemi keramickými 47nF kondenzátory v klasickém zapojení. Pro jistotu je na přívodech motoru též antiparalelní rychlá dioda, která je důležitá při automatickém vypínání pohonu, viz. dále.
Detail pohonu |
Detail pohonu |
Motor je pomocí plechové objímky přišroubován na pomocnou destičku z plastu tl. 4 mm. Ta je k podlaze přišroubována přes nábytkový pant TOKOZ 40. Ke kolu jej měla přitahovat vinutá pružina, ale v rámci prvních testů jsem tam dal obyčejnou gumičku a už tam asi zůstane:-) Gumička je zaháknutá za háčky vyrobené ze svářecího drátu pr. 2 mm. Jeden háček je přišroubován na držáku motoru, druhý v podlaze před motorem. Funguje to bezvadně a podle mě je to mnohem lepší řešení, než u originálu. Zde byly motory také objímkou upevněny na pomocné destičky, ale tyto byly přes molitanové pásky poměrně natvrdo přišroubovány do podlahy. O nějakém citlivém seřízení přítlaku nemohlo být ani řeči... Gumička zajišťuje lepší a v případě házení kola i elastický přítlak. Jen je nutné použít gumičku opravdu gumovou. Ty dnes běžně používané plastové sračky ze za chvíli rozpadnou na prach...
Držák motoru na pantu |
Podvozek Mars INDOCAR |
Servo řízení
Servo řízení je z levného čínského převodového motoru pro robotická vozítka. Převodovka do pomala má převodový poměr 1:48, což není ideální, ale funguje to. Lepší by byl motor s převodem 1:120, který se dá také sehnat, ale já ho neměl. Přepínání polarity motoru serva zajišťuje relé s dvojitým přepínacím kontaktem (DPDT). Díky tomu není nutný symetrický zdroj pro napájení serva, jako u originálu. V krajních polohách serva jsou koncové rozpínače, čili servo (na rozdíl od originálu) v krajích neodebírá žádný proud. Později jsem rozpínače přemostil odpory, takže v klidu už servo určitý malý proud odebírá, ale zase je zajištěna jeho samosvornost. Pokud by se použil motor s převodem 1:120 (nebo větším), tyto odpory by nebyly nutné (tam je samosvornost zajištěna převodem). Odpory jsou ve schématu zakresleny červeně. Koncáky jsou šroubky M2 přišroubovány na hliníkové úhelníčky a ty pak přišroubovány šroubky M3 do podlahy.
Zapojení serva řízení ("servozesilovač") |
Detail serva řízení |
Aby se servo otočilo vždy na správnou stranu, jsou v sérii s koncáky zapojeny diody dle schématu. Překlenovací odpory koncáků 22R/0,5W jsem vybral zkusmo tak, aby se motor napájený přes tento odpor buď roztočil v minimálních otáčkách, nebo měl alespoň snahu se roztočit. Jelikož má použitý motor uvedeno jmenovité napájení 3-6V a já ho napájím z akumulátoru 7,2V, je v sérii s motorem ještě odpor 2R2/1W. Další úbytek napětí zajišťují ty zmíněné diody. Snahou bylo co nejméně namáhat motor proudovými špičkami a převodovku rázy, poněvadž té čínské hrachovině moc nevěřím. Motor je odrušen paralelní keramikou 100nF. V přívodu napájení je antiparalelní dioda zamezující záporným špičkám při přepínání polarity. Celý "servozesilovač" je umístěn na společné destičce s přijímačem (vyjma koncáků, motoru a odrušovacího kondu).
Na výstupní zploštělé hřídeli převodovky je nasazena páka vyříznutá z plastové desky tl. 4 mm. Páka je zcela záměrně větší, než by bylo nutné. Aby zkrátka byl vidět ten cval:-) Táhlo řízení je naohýbané z drátu do výpletu bicyklu. Páka není na hřídeli nijak zajištěna a je vyndavací a zas tam dací. Za provozu nemá kam "utéct" a v případě potřeby ji podrží zahnuté dlouhé páčky koncových mikro(roz)spínačů. Kromě táhla řízení jsou pákou ovládány také koncové rozpínače. Neřízená zatáčka je vlevo, řízená (klíčovaná) vpravo.
Detail serva řízení |
Detail serva řízení |
Originál měl servo poháněné motorem IGLA Gonio 4,5V, který (opět třecím převodem) roztáčel setrvačník převodovky vymontované ze setrvačníkové hračky. I kdybych takovou hračku měl (starou plechovou), neměl bych to srdce ji kuchat. A shánět něco nového se mi nechtělo. Proto jsem zkusil tento převodový motor ze země velkého draka.
Hotový podvozek a vysílač |
Kartonové díly karoserie |
Karoserie
Karoserie autorova modelu je zhotovena z balsových prkének tl. 4 mm. Já zvolil papír, respektive karton (zadní strany nástěnných kalendářů). Tvar a rozměry bočnic jsem převzal přímo z plánu, pouze jsem je upravil v přední části, aby pasovaly na nárazník. Ostatní panely karoserie jsem narýsoval ručně znovu, neboť použitý karton má podstatně menší tloušťku, než autorova 4 mm balsová prkénka. Čili by to nepasovalo. Karoserie je lepena klasicky "na chlopně", které ovšem nejsou součástí jednotlivých panelů kastle, ale jsou vyrobeny zvlášť ze čtvrtky. Celý vnitřek karoserie je pro zpevnění kašírován jednou vrstvou novinového papíru. Vše je lepeno disperzním Herkulesem a takhle upatlanej jsem byl naposledy před více jak 30 lety:-) V zadním čele je otvor pro páčkový přepínač. Podařilo se mi sehnat takovej ten starodávnej bakelitovej. Anténa bude asi jen falešná, ale bude. Každé staré RC auto musí mít anténu! Zadní okno bude otvírací, abych měl přístup k nabíjecímu konektoru akumulátoru. V zadních rozích kastle jsou z kartonu vytvořeny kapsy, do kterých se zasune zadní část podvozku. Dále je karoserie přišrobouvána v bocích 4 šroubky M3 do hliníkových úhelníčků na podvozku. Vpředu není karoserie nijak uchycena. V době psaní tohoto textu karoserie zatím čeká na finální povrchovou úpravu a dozdobení.
Podvozek a karoserie |
Karoserie ještě bez povrchové úpravy |
RC souprava
K ovládání jsem původně chtěl použít svého starého originálníhop Marsa (na 40,68 MHz), ale nakonec jsem se rozhodl, že si RC soupravu také postavím. Chtěl jsem napodobit hlavně jednotlačítkový vysílač původní soupravy MARS Standard. Popis mé RC soupravy je na samostatné stránce a soupravu jsem nazval MARS 433. Je to čistý jednokanál.
Originál TX Mars II a RX Mini |
Vysílač Mars 433 |
Přijímač RX Mars 433 je osazený na čínské vrtané univerzále 5x7 cm. Jeho zapojení je na stránce o RC soupravě Mars 433. Přijímač je šroubky M3 přišroubován na pomocné plastové destičce tl. 2 mm. Destička je přišroubována pomocí distančních sloupků M3x20 mm do podlahy. Ve vzniklém prostoru pod pomocnou destičkou je vložena baterie (akupack) a proti bočnímu posunutí zajištěna kousky pěnové hmoty z balíkové výplně.
Detail přijímače Mars 433 |
Detail přijímače Mars 433 |
Později jsem přijímač ještě zdvihl na distatnční sloupky M3x20 mm a pod něj umístil doplněk pro automatické vypínání motoru pohonu. Zapojení doplňku viz. stránka o RC soupravě Mars 433.
Přijímač a odpojovač pohonu v modelu |
Přijímač a odpojovač pohonu v modelu |
Poznámka: RC soupravě MARS 433 je věnována samostatná stránka.
Napájení
Původní INDOCAR vozil 3 ploché 4,5V a 2 kulaté 3V baterie. Přepočteno na články 1,5V vezl celkem 13 článků! Koneckonců i to bylo důvodem k jeho neforemnosti a nudloidnosti, zkrátka k jeho velké délce a rozvoru. Ty baterky prostě bylo nutné někam dát:-) Napájení bylo rozděleno takto: 2 ploché napájely hnací motory, 1 plochá napájela RC přijímač a ty dvě baterie 3V tvořily symetrický zdroj pro napájení serva řízení. Díky tomu k reverzaci stačilo relé s jedním přepínacím kontaktem (tehdy populární MVVS AR2).
Já od počátku chtěl vše napájet z jednoho zdroje - nabíjecího akumulátoru. Měl jsem k dispozici několik vhodných odložených aku od Pb 6V/1,3Ah až po NiCd 7-článek 8,4V/2,2Ah. Nakonec jsem zvolil 6-článek NiMh 7,2V/2Ah, se kterým autíčko jezdí velmi dobře. Motor pohonu je přes hlavní přepínač napájen přímo z aku tak, aby v poloze vypnuto bylo možné akumulátor dobíjet. Motor serva je napájen přes malý omezovací odpor a srážecí Si diodu, neboť má uváděno jmenovité napětí 3-6V. Přijímač má vlastní stabilizátor 5V (LF05). Na následujícím schematu je zapojení INDOCARu ve verzi 1, bez modulu automatického vypínání pohonu.
Elektrické zapojení (v.1) INDOCARu |
Detail aku NiMh 7,2V/2000mAh |
Automatické vypínání motoru pohonu
Již při prvních jízdních zkouškách samotného podvozku se ukázal hlavní problém. Bylo jím chytání rozjetého modelu za účelem jeho vypnutí:-) On je ten můj INDOCAR na poměry jednokanálu docela rychlý:-) Vzpomněl jsem si na řešení automatického vypínání motoru po dlouhé pauze bez signálu. Konkrétně na řešení z Modeláře 12/88, které jsem kdysi chtěl stavět do své RC jachty Melodie. Tenkrát na to sice nedošlo, ale teď už jsem to postavil. Nakonec jsem to sice zapojil jinak (viz. stránka o RC soupravě Mars 433), ale princip je stejný. Nebudou-li přicházet impulsy z přijímače (model je v neřízené zatáčce) po nastavenou dobu, sepne relé doplňku a svým rozpínacím kontaktem odpojí pohonný motor a model se zastaví. V opačném případě je relé vypnuté, ale motor zapnutý. Využitý je tedy jen rozpínací kontakt relé. Odpojovací relé stačí s jedním přepínacím kontaktem (SPDT). Já použil kontakt dvojitý (DPDT) a zapojil je paralelně. Prodlevu mám nastavenou tak, aby model udělal necelou jednu otočku o cca 300°, než se zastaví. Pokud bych potřeboval udělat celou otočku bez zastavení, stačí v půlce otočky krátce zaklíčovat vysílačem a celé časování začne znovu. Časovací doplněk je realizován samostatně opět na vrtané univerzálce 5x7 cm jako přijímač a je umístěn pod přijímačem, se kterým je propojen 3 vodiči (+5V, GND a Signal). Přijímač je nad ním na distančních sloupcích M3x20 mm. Zapojení verze 2 (s odpojovačem) je zde:
Zapojení INDOCARu s odpojovačem (v.2) |
Detail umístění odpojovače pod RX |
Ježdění s automatickým vypínačem motoru je mnohem komfortnější. Model se může zapnout, položit na zem a rozjede se až po vyslání prvního signálu. Tedy ono po zapnutí se motor roztočí ihned, ale po pár sekundách bez signálu se vypne. Pak se model může položit na zem a čeká na signál:-) Také zastavení se dá naplánovat a dá se zastavit i "skoro přesně" tam, kde potřebujete:-)
A výsledek?
Model má za sebou jízdní zkoušky samotného podvozku i podvozku s nasazenou karoserií. Vše probíhalo venku na zámkové dlažbě, což rozhodně není ideální povrch pro provoz "pokojového" modelu automobilu. Jenže tak velký pokoj nemám:-) Ale jedno je jisté: vše funguje a jezdí to! A je úžasné se vrátit do časů starých jednokanálů a klíčovat:-) Pokušení rozšířit RC soupravu na neproporcionální 2 či dokonce 4-kanál (což použité RX a TX moduly umožňují) odolávám. Nechci kazit kouzlo jednokanálu:-) A s automatickým vypínáním motoru pohonu je to ježdění jedna báseň:-)
Kde sehnat plán?
A teď to nejlepší: pokud byste si chtěli Mars INDOCAR také postavit a nemáte plán, nezoufejte. Původní plán 48S totiž vyšel celkem nedávno v reedici plánů Modelář vydávané redakcí časopisu RC Revue! A pokud byste si chtěli postavit jednoduchý historický RC automobil ale INDOCAR je na vás opravdu hodně retro a rare, zkuste "Žigulíka" VAZ MTX podle plánu Modelář 75S z roku 1976. To už je opravdové RC auto, ale stavebně stále velmi jednoduché. Součástí plánu je i kompletní střih papírové karoserie a plán opět vyšel v reedici a je tudíž k mání. Stejně jako "čuďáci" F1 Tyrrell (62S), F1 Surtees (84S) a legendární Škoda 130RS (89S)! Další plány v reedici stále přibývají. Určitě se můžeme těšit i na Škodu 120LS (110S).
Mars INDOCAR z plánu 48S |
VAZ MTX Žiguli z plánu 75S |
RC Žigulík v závodní úpravě MTX byl propagován také ve Světě motorů v rubrice Dospělým vstup zakázán, o níž je zmínka na konci stránky o originálním INDOCARu. Zde alespoň dvě fotografie někdy z let 75/76:
RC VAZ MTX Žiguli ze SM |
RC VAZ MTX Žiguli ze SM |
Další RC Žigulíci podle plánu modelář 75S byly publikovány v Modeláři 11/84. V Modeláři 1/90 pak vyšel krátký článek o tom, jak při stavbě jednoduchých RC modelů automobilů využít dílů stavebnice Merkur. Tyto náměty jsou využitelné jak pro INDOCAR, tak pro VAZ MTX. A bacha! Tento článeček není uveden v ročníkovém obsahu 1990!
RC VAZ MTX z Modeláře 11/84 |
RC auto z Merkura (Modelář 1/90) |
Související články:
Originální Mars INDOCAR představený před 50 lety.
MARS 433 jednokanálová RC souprava.
Pozor! na modelu i na stránce se stále pracuje a bude průběžně aktualizována!
Publikováno: 7/2022
www.NOSTALCOMP.cz 2010 - 2024